Pracuji tak, že zakázku komplet vyhotovím a předám. Přesnou cenu předem říci zpravidla neumím, protože když neznám kvalitu zdrojového textu, neznám náročnost oprav.  Odhad ceny předem samozřejmě dělám, a to na základě vzorku textu (zkušebně zpracuji jenom třeba 15 stran). Nepracuji stylem 80 Kč/normostrana, ne ne; to není fér. Když mi dá text pečlivý autor, je oprav málo a málo taky zaplatí. Kdo psát tolik neumí a má mnoho chyb nebo vět bez pořádného smyslu, platí víc, protože mi opravy zaberou víc času. Však každý umíme něco; to, že někdo předává nekvalitní text, není ostuda, protože zas umí dobře jiné věci.

Ve chvíli, kdy práci předám hotovou, riskuji, že nedostanu zaplaceno. Proč to tak dělám: je to moje garance spokojenosti. Pro mne je prioritou spokojený zákazník. On rozhodne, kolik zaplatí. Já koriguji texty za nějakou taxu „X Kč/hod“. Z toho plyne nízká cena pro pečlivého autora (protože mu to zmáknu „za chvíli“), vyšší cena zas pro texty pracnější, protože to zabere víc času. Konečnou částku za korekturu pak – pozor – pouze navrhuji. Navrhuji, nepožaduji. Navrhnu ji zákazníkovi a on rozhodne. Kdo je nadmíru spokojen, dává více, aby měl dobrý pocit. Kdo je naopak spokojen málo, zaplatí méně, než kolik jsem žádal (hm, tahle varianta se mi vlastně ještě nestala). V naprosté většině zakázek dostávám tolik, kolik jsem navrhnul. Win-win pro obě strany. 🙂 Už jsem párkrát dostal i více.
A abych nezapomněl – ano, je to tak: není-li klient spokojen vůbec, pak nezaplatí.

Styl korektur… Snažím se o precizní práci a o to, aby v mnou kontrolovaných textech nebyly naprosto žádné chyby. Takže vedle klasiky (jazyková korektura: oprava gramatických a pravopisných chyb a překlepů; stylistická korektura: úprava slovosledu, slovní zásoby, nahrazení nevhodných a opakujících se slovních výrazů; typografická korektura: odstavce, pomlčky, mezery apod.) kontroluji všechny cizí názvy (města, zeměpisné názvy, jídla…), jednotnost výrazů skrze celý text, formální správnost (třeba datum narození/úmrtí umělce). Autoři knížek už mi za tuto pečlivost (i přísnost) mnohokrát děkovali, protože jsem odchytil nemilé chyby. I třeba technické, kterým běžný korektor nerozumí, protože už to byly odborné věci.

Fakturování: pracuji jako OSVČ, faktury normálně vystavuji (nejsem plátce daně). Se stálými klienty mám domluvu, že vystavuji fakturu vždy po dosažení třeba tří, nebo i deseti tisíc Kč. Považuji za nepraktické fakturovat každý článek zvlášť – zdržuje to formalitami obě strany. „To nechceš,“ jak se říká.

Podstatná věc: texty klientů beru důvěrně. Samozřejmě je nikam nepředávám, je to jejich dílo, jejich majetek, ctím jejich práci a soukromí. Když třeba někdo při mém návrhu výšky placené částky využije svého práva posledního slova a nezaplatí, nikde ho samozřejmě nepomlouvám, nikde to neuvádím. Jednám jako čestný a spolehlivý muž, snad se mně to daří.

Pár příkladů z těch desítek knih, kterým jsem dával korektury… tak třeba tyto knihy, také tyhle knížky, Jak pálit a neukládat, knížky zde, další skvělá kniha třeba tady.  🙂